Satelit, označován také jako družice, je umělé těleso vypuštěné do vesmíru za určitým účelem. Většinou to bývá z vědeckých, navigačních, meteorologických, vojenských nebo komunikačních důvodů.
Pro satelitní televizní vysílání mají význam ty satelity, které se pohybují po geostacionární dráze, nazývané též geostacionární družice.
Geostacionární družice se pohybují po oběžné dráze nad zemským povrchem, a to takovou rychlostí, že vzhledem k pozorovateli na Zemi udržují stále stejnou polohu. Díky tomu nemusíme satelitním přijímačem otáčet podle aktuální pozice družice. Stačí, když ho na družici správně nasměrujeme, poté již zůstává pozice stále stejná.
Satelity nejsou schopné pokrýt oblast severního ani jižního pólu, ale vzhledem k tomu, že se jedná o oblasti trvalého ledu a sněhu, které jsou prakticky neobydlené, nemožnost pokrytí těchto oblastí nemá na satelitní vysílání žádný vliv.
Většina parabolických antén v ČR je určena pro příjem televizního signálu z jednoho nebo ze dvou satelitů. Parametry parabolických antén záleží na konkrétním místě, ze kterého chceme televizní signál ze satelitu přijímat (v ČR se využívají antény o průměru 60 cm nebo 80 cm).
V současné době jsou na geostacionární dráze umístěny desítky satelitů. V České republice přijímáme signál převážně z družic Astra umístěných na pozici 19,2°E.
Výhoda příjmu televizního signálu ze satelitu spočívá především ve vysoké kvalitě. Také v možnosti získat mnoho programů vysílaných v digitální podobě, přičemž se jedná o mnoho stanic vysílaných zcela zdarma nebo pouze za aktivační poplatek.
Naopak nevýhoda spočívá především v nutnosti přímého, ničím necloněného výhledu od parabolické antény směrem k satelitu. Parabolu je totiž nutné nastavit tak, aby směřovala přímo na satelit a to s tou podmínkou, že mezi nimi nesmí stát strom ani budova ani žádná jiná překážka.
Jinak je ale instalace třeba již samotného satelitního kompletu pro příjem satelitní televize jednoduchá a vyplatí se z hlediska finančního i z hlediska počtu programů, které zdarma získáte.

Satelitní konvertor – LNB (Low Noise Block) je ta věc uprostřed paraboly, podobající se kloboučku, která přijímá satelitní signál o vysokém kmitočtu z družice, zesiluje jej a převádí na nižší kmitočet pro další zpracování. Tzn. konvertuje tento příchozí signál. Hlavním parametrem LNB je šumové číslo v jednotkách dB, které je rozhodujícím parametrem u konvertoru a má vliv na výslednou kvalitu. Čím nižší je šumové číslo, tedy čím více se tato hodnota blíží k nule, tím můžeme říci, že je konvertor lepší. Pro kvalitní satelitní příjem bohatě stačí konvertor s šumovým číslem od 0,3[dB] a níže, což je hodnota, kterou mají snad všechny nabízené konvertory a je to také asi jediná hodnota, podle které se můžeme jako běžní uživatelé řídit. Pro příjem v HD rozlišení se někdy doporučuje konvertor se šumovým číslem 0,1[dB], ale není to nezbytné. Pro příjem více přijímačů z jednoho konvertoru jsou určeny provedení Twin, Quad, případně Octo. Pro příjem z více družic z jednoho konvertoru jsou určeny združené provedení dvou konvertorů – tzv. monobloky.

• Šumové číslo – stačí si pamatovat, že čím je nižší, tím lépe a udává se v dB
• Monoblok – jedná se o provedení dvou konvertorů v jednom bloku.
• Multifocus – používá se v případě, že například máte jeden konvertor. Je to držák pro více konvertorů a je to ekvivalentní řešení k monobloku
• Twin-konvertor – konvertor se 2 výstupy
• Quad-konvertor – konvertor se 4 výstupy
• Octo-konvertor – konvertor s 8 výstupy

Jaké typy signálu dokážou satelitní přijímače dekódovat?

V současné době existují 3 typy satelitního vysílání – FTA, FTV a placené. FTA, tedy free to air, je nekódované vysílání, FTV, tedy free to view, kódované vysílání, u kterého musí divák z pravidla zaplatit pouze za dekódovací kartu. U placeného vysílání musíte zaplatit nejen za kartu, ale také měsíční poplatek za příjem daného programu.
Nejčastěji používané algoritmy pro kódování satelitního vysílání jsou: Betacrypt, Nagravision 2, Conax, Irdeto 2, Viaccess a další.

Jaké existují druhy satelitních přijímačů?

Existuje mnoho druhů satelitních přijímačů. Některé jsou zcela jednoduché, jiné satelitní přijímače jsou dražší, složitější a určené pro náročnější diváky.

Jednoduchý satelitní přijímač

Tento, finančně asi nejméně náročný, satelitní přijímač je vybaven pouze jedním tunerem, což umožňuje sledovat v jeden okamžik pouze jeden program.

Satelitní přijímače se dvěma tunery

Rozdíl mezi jednoduchým satelitním přijímačem a přijímačem se dvěma tunery je ten, že díky dvěma tunerům můžete sledovat i jiný program, než nahráváte.

Satelitní přijímače s HDD

Toto řešení je jedním z těch dražších, ale na druhou stranu vám satelitní přijímač s HDD umožní jeden program sledovat a jiný nahrávat přímo na zabudovaný pevný disk. Navíc můžete dopředu nastavit automatický čas spuštění nahrávání vámi zvoleného programu.
Další výhodou satelitního přijímače s HDD je to, že většina výrobců umožňuje propojit zařízení s počítačem a data zálohovat či vypalovat na DVD disky. Kromě toho umožňují satelitní přijímače s HDD vypalovat data přímo prostřednictvím jich samotných.

Satelitní přijímače HDTV

Jedná se o zařízení, která dokážou přijímat a dekódovat signál vysílaný v HDTV kvalitě (High-definition television), tedy kvalitě mnohem vyšší než může poskytnout běžné vysílání. Tento typ satelitních přijímačů je vhodný především pro připojení k LCD televizi s vysokým rozlišením.

Multifunkční satelitní přijímače

Jedná se o zařízení, která spojují více funkcí. Ty nejmodernější multifunkční satelitní přijímače dokážou částečně nahradit počítač a umožňují využití multimediálních funkcí. Dokonce umí zprostředkovat přístup na internet. Multifunkční satelitní přijímače lze doplnit také o příjem českých programů a to připojením dekódovacích karet CS link, SkyLink nebo UPC Direct.

Z výše uvedeného seznamu je vidět, že satelitní přijímače jsou dnes již hojně rozšířené a na trhu jich je k sehnání celá řada. V každém případě je investice do příjmu satelitní televize velmi dobrou volbou a rozhodně to nebudou vyhozené peníze.

Boom satelitních přijímačů

Digitální satelitní vysílání, resp. příjem ze satelitu je stále oblíběnější a není se také čemu divit. Široká nabídka programů a navíc spousta z nich volně vysílaná. Stačí vám karta SkyLink nebo CSLink a satelitní přijímač. Satelitních přijímačů je v nabídce mnoho a pokud nejste nároční, pořídíte ho opravdu levně. Pokud potřebujete i anténu (parabolu) a tedy ještě nemáte žádné zařízení, je lepší místo satelitního přijímače a dalšího včetně paraboly zakopit rovnou celý satelitní komplet. Satelitním kompletem máte zaručenou kompatibilitu jednotlivých částí a ještě ušetříte.

Jak parabola funguje

Je to zařízení, které přijímá signál. Ten je od plochy paraboly odrážen přímo do jejího ohniska, ve kterém je umístěn konvertor, který přijatý signál konvertuje na nižší frekvenci. Takto zpracovaný signál již může být veden koaxiálním kabelem k satelitnímu přijímači a pro satelitní přijímač je zpracovatelný. Odtud je signál veden kabelem k televizoru (toto jsou základní součástky satelitních kompletů).

Typy parabolických antén – ohnisková, offsetová, Cassegrain

Velmi rozšířeným a zároveň nejčastěji používaným typem je ohnisková parabola.
Dále existují paraboly offsetové, které se vyznačují snadnější montáží, protože jejich ohnisko se nenachází přímo v geometrickém středu, čímž vzniká téměř svislá plocha pro odraz signálu.
Dalším typem je parabola Cassegrain, ale touto parabolou zde nemá cenu se podrobněji zabývat, protože se nepoužívá k montáži na rodinné domy. Její využití spočívá především v možnosti práce i v extrémních a profesionálních podmínkách.
Z hlediska velikosti paraboly existuje několik antén. V našich podmínkách bohatě postačí anténa o průměru 60 cm pro příjem z jedné geostacionární družice a anténa o průměru 80 cm pro příjem ze dvou geostacionárních družic.

Montáž a nastavení parabolické antény (paraboly)

Pro příjem satelitního digitálního signálu je třeba nastavit anténu s ještě větší přesností než u analogového signálu. U analogového vysílání totiž stačí pro příjem signálu nasměrovat parabolickou anténu s přesností na 4°, kdežto u signálu digitálního je třeba přesnost na 1°.
Po rozbalení satelitního kompletu (případně samotné parabolické antény) složte parabolu podle návodu. Do jejího ohniska umístěte konvertor a ten poté spojte koaxiálním kabelem se satelitním přijímačem, který následně propojíte s televizí (dle typu satelitního kompletu je možné, že konvertorů bude v ohnisku umístěno více nebo že bude konvertor mít více výstupů a bude propojen s více přijímači).
Nejprve musíte nastavit elevaci, tedy sklon parabolické antény vzhledem ke kolmici k povrchu země (tento údaj se různí vzhledem k pozici daného místa (souřadnicím) – úhel sklonu lze bez problémů najít na internetu – v ČR pro družice Astra je 31°-34°).
Nyní jsou dvě možnosti – buď máte satelitní přijímač s předladěnými stanicemi nebo ne. Pokud ne, musíte nejprve nastavit potřebné parametry – kmitočet, polarizaci, …
Poté je již postup podobný. Pomalu otáčejte anténou v horizontálním směru a čekejte, až naskočí na televizoru obraz. Poté utáhněte všechny šroubky tak, aby parabola držela.

Nemusíte se vůbec bát, nainstalovat satelitní komplet a nastavit správně parabolickou anténu je otázkou ani ne hodiny a zvládne to prakticky každý. Rozhodně by nutnost nastavení parabolické antény neměla být překážkou, která Vám brání pořídit si satelitní komplet a sledovat televizi za tak příznivou cenu, jakou satelitní digitální vysílání nabízí.